Suzi Quatro je zaneprázdněná žena. Stále vystupuje jako hlavní hvězda v arénách, vydává knihy, novou hudbu a nezdá se, že by zpomalovala. Chystá se vydat osobnější kompilaci své diskografie s názvem Legenda. Pokecali jsme s původní rockerkou, abychom se dozvěděli víc.
Proč jste se rozhodli vydat Best Of this year?
Celý můj katalog právě převzala nová společnost, takže jsme se rozhodli věci projít a vydat ty skladby. Tak jsem řekl, že tohle turné je perfektní příležitost vydat novou kompilaci s novou myšlenkou. Remasterovat ji. Udělat ji výjimečnou. Legenda obsahuje deset hitů a deset mých vlastních osobních voleb z mého rozsáhlého katalogu všeho, co jsem napsal. Mimochodem, to bylo těžké!
To si umím představit! Jak jste si vybral?
Fakt těžké, protože mám deset alb. Většinu alb si píšu sám, takže je to obrovský katalog. Až na skladbu „Hollywood“ byla každá další vybraná skladba hrána živě na pódiu. Nevěděl jsem, že to dělám, dokud jsem se na to nepodíval zpětně. Takže teď, když je nějaká Legenda 2, vybral bych si jiné písničky z jiných důvodů. Hádám, že tyhle na mě vyskočily, protože jsem je hrál živě.
Vím, že texty pro tebe hodně znamenají. Je tu nějaký, na který jsi nejvíc pyšný?
No, I don’t write fiction so I’m always proud of my lyrics. I always go deep into lyrics when I write. They mean a lot to me like you just said. ‘Cat Size’- I like that one because it’s about Detroit. ‘Suicide’ is an interesting one. That’s funny because I saw a headline in a paper and it said ‘I’m a prisoner on 72nd Street'. Byl to článek o Johnu Lennonovi a pak takhle zemřel. Bylo to tak divný, že jsem o tom napsala povídku, o tom, jak tam být vězněm, a pak tohle... bylo to trochu divný.
„Free The Butterfly“ je pro mě velmi důležitá. Plánovala jsem rozvod s manželem… teď už bývalým manželem. Nebylo snadné to říct, tak jsem o tom napsala píseň. Ta píseň na lidi působí. Je to sbohem, ale sbohem plné naděje.
Komentoval to někdy tvůj bývalý manžel?
Jo, jo, donesla jsem to dolů a pustila mu to. Pouštěla jsem mu to jako svou zprávu pro něj. A bůh mu žehnej, všechno, co řekl, bylo "pěkná písnička, Suz". Myslela jsem, že to pochopil, ale nemyslím si, že to chtěl uznat. Není necitlivý, poselství by pochopil. Ale očividně se tím nechtěl zabývat.
Právě jste také vydal knihu o poezii. Máte nějaké oblíbené básníky?
Mám rád Shakespearovy věci. Mám rád spoustu náhodných básníků. Nemám tendenci vyhledávat určitého autora nebo básníka, spíš se zaměřuju na tu báseň. Když jsem byl v Austrálii během mého posledního, těžkého a emocionálního turné s mojí ex… a my jsme se brzy poté rozešli, takže život byl těžký. Když se blížíte ke konci, je to skutečné a všichni jsou nervózní. Našel jsem knihkupectví v Melbourne. Zabloudil jsem tam a našel jsem tyhle voňavé knihy poezie a ty prostě odpověděly na můj zmatek. Prostě jsem jezdíval v autě na koncerty a četl z nich. Takže by se dalo říct, že psané slovo je pro mě nesmírně důležité. Pomáhá mi to.
Doufám, že moje poezie a písně udělají pro ostatní lidi totéž. Vím, že mám písně jako ‚Free The Butterfly‘, kvůli kterým lidé pláčou.
Quatro, Scott a Powell, což jsem já, Scott, původní kytarista ze Sweet a původní bubeník ze Slade – založili jsme super skupinu. V Austrálii nám vyšlo album, když jsme byli na turné. Dostalo se na 20. místo a teď v září vychází všude jinde. Album se jmenuje QSP. Říkám to proto, že jsem s Andy Scottem napsal píseň "Pain". Když jsme ji nahrávali, chodili lidé do studia a brečeli – jedna z těch opravdu pronikavých zpráv.
A spousta lidí se mě ptá, jestli jsou moje básně o mně. Což znamená, že se jich dotýkám. Což znamená, že to v nich rezonuje. Jsem umělec – a přesně to od svých výtvorů chci – aby se lidí dotýkaly. Proto to přece dělám.
Jen vrátit se k té vonné poezii. Jakou vůni by Legenda jen tak ze zájmu?
Řekl bych, levandule. Nevím, kde se to vzalo…
No, slyšel jsem, že jsi tak trochu jasnovidec, že?
Jo, ráda to takhle říkám. Být umělcem, všechny moje kanály jsou dokořán. Nechci ty kanály zavírat. Kvůli tomu jsi zranitelný, citlivý a všechno je otevřené. Jako umělec nemáš moc na výběr.
Myslíš, že to ovlivnilo tvoje rozhodnutí při výběru těchhle písní?
Jo, všechno, co dělám, vychází z hlubokého emočního základu. Taková jsem. Snadno se zraním a všechno cítím do puntíku. Dělá mě to umělcem. Prostě to k tomu patří.
Dělá vás to taky rozhodnější?
Záleží na situaci. Mám instinkty, kterým nesmírně věřím. Takže když něco cítím, podle toho jednám. Nemám schopnost lhát nebo podvádět. Pokud se mě na něco zeptáte, dám vám odpověď. Možná se vám nebude vždycky líbit, ale jsem v tomhle ohledu přímočarý. Věřím svým instinktům. Věřím tomu, co dělám, a tomu věřím.
A ještě jsem se vás chtěl zeptat na něco, co je dnes v médiích velmi rozšířené. Řekl jste, že se neztotožňujete s žádným pohlavím?
Ne, nikdy jsem neměla a ani teď nemám. Nikdy v životě jsem neměla chvíli, kdy bych si pomyslela: „Ach, to nemůžu udělat, protože jsem žena.“ Prostě nikdy. Snad kromě chození na pisoár....
Hahaha! No, oni chtějí udělat víc toalet genderově neutrálních…
Myslím, že by to měla být individuální volba. Nejsem ten, kdo by tu někomu něco kázal. Pro mě bylo důležité, abych to tak cítila. Byla jsem první úspěšná rock'n'rollová hudebnice, protože jsem neřešila pohlaví. Proto se to stalo. Myslím, že každý si musí udělat vlastní rozhodnutí. Nemyslím si, že byste měli odebírat ženství a mužství. Stále věřím, že lidé jsou odlišní. Jen si myslím, že by vám pohlaví nemělo bránit v uskutečnění vašeho snu. V tom je rozdíl. Miluju muže a miluju ženy. Myslím, že jsou to dvě úžasné oddělené entity. Jen by vás to nemělo omezovat.
Posloucháte nějakou novou hudbu?
Ano, protože mám šestnáctiletou vnučku a ta mě neustále informuje. Myslím, že můj nejoblíbenější je momentálně Ed Sheeran. Je to zvláštní, protože neznám celou jeho tvorbu, ale pokaždé, když s ní jedu v autě, přepíná mezi rádiovými stanicemi. Pak se zastaví u nějaké písničky a já se zeptám: Kdo to je? A ona řekne: Babi, to je Ed Sheeran. Pokaždé! Takže asi musím říct, že ho mám ráda. Už ji nebaví mi to říkat.
Zvažoval/a bys duet?
Rád bych s ním něco udělal! Vlastně dělám duet s KT Tunstall. Momentálně spolu píšeme pár písniček. Jsme oba fanoušci toho druhého, což je moc fajn.
Jsi stále fanoušek Elvise?
Obrovský. Vlastně jsem minulý víkend dokončil vystoupení poblíž Frankfurtu, kde byl během vojny umístěn. A konal se tam velký Elvis festival. Zazpíval jsem pět písní. Jedna byla moje pocta Elvisovi s názvem „Singing With Angels“, která je pro mě velmi důležitá. A ta byla nahrána v Nashvillu. Vždycky jsem měl tradici, že na každé album nahrávám Elvisovu skladbu. Miluju ho od svých šesti let.
Všiml jsem si, že jsi nepřiložil obálku do Legenda?
Ne, vybral jsem si písně, které jsem sám napsal. To jsem chtěl pro tentokrát udělat. Je to osobnější záležitost.
Než tě nechám jít… Mám jednu věc, o které se zoufale toužím dozvědět víc. Četl jsem, že jsi udělal seanci, abys přivedl zpět Janis Joplin?
Pane bože, kde jsi to vzal? Seděli jsme znuděně v hotelovém pokoji a rozhodli jsme se někoho přivést zpět. Prostě tam sedíš s partou lidí, víš? Mně se to nelíbilo! Znáš to, když si jen tak hraješ s věcmi a bavíš se. Ach, to se mi vůbec nelíbilo.
Stalo se něco?
Kolem se míhaly všelijaké věci a nelíbilo se mi to. Pomyslel jsem si, že tohle není žádná sranda. Došlo to do takového stádia a já si řekl, aha, ok! Rozsviťte světla, dostaňte mě odsud. Začalo to jako zábava, ale skončilo to jako něco vážného a už bych to neudělal. Nikdo z nás tu oblast nezná. Neměli byste si s tím zahrávat. Nikomu bych nedoporučoval, aby to dělal pro zábavu nebo z jiného důvodu.
Nové album Suzi Quatro Legenda vychází 22. září. Více podrobností here.
Bez komentáře